Pád Luciferův.

František Leubner

Pád Luciferův.
Jen blesk a blesk – mžik letěl do hlubiny, v tmu padl s třeskem, jako skála padá. Vzdor druží mu a bolesť věčně mladá, byt nehostný mu Dudaëlu stíny. Vzpjal křídla tuhá jako z želvoviny, než bez moci zas na bedra je skládá. Již pevná noha tíží jeho záda, jej v puklé skály tlačíc rozsedliny. V bok Michael již ratiště mu míří. Ďas v křeči zaťal v žhavou půdu spáry: šleh’ pramen siný, v sled se rojí štíři. Pláň smutná pne se v obzor nedozírný, zkad otravné se plazí smolné páry, čpí dým z nich dusivý a zápach sírný. 52