S. Simon Stilites.

František Leubner

S. Simon Stilites.
Tak léta stát jak zaklet do kamene, ruch vnímat přec a žití všehomíra, mít hvězdy v zraku, slunný den co zmírá, sny černé noc kdy souká se vřetene – Zřít bouř, kdy nebe hoří otevřené, v níž bez otřesu sloup můj výš se vzpírá, co vzhůru obrací zrak silná víra, když pod nohou se propast rozeklene – Růst každým jarem, dýchat jeho vůni, kol srdce zimy led mít bez zámrazu, jen v myšlének se ztrácet hlubé tůni – Stát sámsám, a přece se vším kolem žíti, hnus bahna neznat, nízkost podlých plazů, – až pukne sloup a tělo v hrob se sřítí... 64