Sbor starých literátův.

František Leubner

Sbor starých literátův.
Jak přísně hledí v strnulé k nám pýše v těch varhánkových límcích zašlé běli, kol pulpitu jak sřadili se tiše a tenké rty se v zpěvu odmlčely! Je slyším... Toužně rorate své pěli, v jich písni „Vstalť jest!“... naše jaro dýše; když druh jich loučil ze živých se říše, jej vážným žalmem k hrobu provázeli. K nám ve chmurné však pýše přísně shlíží... Vždyť jako oni chceme vyzpívati, čím srdce jásá, co dnes hlavu tíží! A chceme: Dlaň až po létech by tknula se našich blan, jež věčná krása zlatí, by vůně života z nich zavanula. 66