Stigmata.

František Leubner

Stigmata.
Ne Seraf mystický v snech vytržení jak Františkovi na alvernské hoře, svá stigmata i v bok i v údy tvoře, nás oblétá a raní život denní. Krok nohou vede břitném po kamení, v slz proudy tiché mdlé nám ruce noře, – sám zbolavěl je, mozoly v nich hoře, – krev ran víc jitří chladu pavučení. Jen časem vtiskne nadšení nám zoře své stigma v skráň, jež pochyb zbodly hroty, – s ním ku křtu duší vstoupnem v krásy moře. Ne na trh k divům flagellanti nazí, svá stigmata cel nesem do samoty, kde pečetí svou smrt nám srdce zmrazí. 67