Ruch práce.

František Leubner

Ruch práce.
V snech utonul jsem v jasném odpoledni: Orlice černá křídla rozestřela, do sivých mraků ohněm prorážela, a pod ní zástupové nepřehlední! Kněz Václav na bílé jel brůně přední. V blesk brně trčí dřevce zkrvavělá... Orlice letem k horám hranic spěla – trou za ní s chřestem mrakové se lední... Ruch práce z venku snu rve pavučinu. Tep kladiv, křik a skřipot kar a kladky – což nelze snít zde v chvíli odpočinu? Jdu z chrámu ven, den taví duše chmuru. A udiveně obracím se zpátky: co den ta stavba roste k nebi vzhůru! 70