II. Den k spaní lehal větví pod záclony.

František Leubner

Den k spaní lehal větví pod záclony. Dol prosyt modrým v šer tuhnoucím prachem, chlad' západ oblak rozčeřeným nachem, noc do vlasů si brala hvězdné spony. Jen všedním dojmem vnímám zjevy ony. V tom bratr smutek prudkým ramen vzmachem mně na hruď klesl, – co s tím počít brachem? – když z dolu slyším žalující stony. Hlas čistý zapěl:... zahučaly lesy... V šer píseň stýskavá se rozeběhla, až do krve se dere houštím kdesi. Jak nalomený trn mi v srdce vniká a bolavě mě ostružinou šlehla, že mladost má s ní tajně lká a vzlyká.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

384. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Je noc... (Xaver Dvořák)
  2. Klekání. (Augustin Eugen Mužík)
  3. ZA NÁMI... (Viktor Dyk)
  4. POZDRAV. (Louis Křikava)
  5. NETOPÝŘI (Jan Opolský)
  6. Pastýřova nedělní píseň. (Ludvík Uhland.) (Josef Kuchař)
  7. ROMANCE. (Růžena Jesenská)
  8. I. Klekání. (František Táborský)
  9. Večerní hovory. (Jaroslav Vrchlický)
  10. KRÁSNÁ CHVÍLE. (Zikmund Winter)