II. Den k spaní lehal větví pod záclony.

František Leubner

II.
Den k spaní lehal větví pod záclony. Den k spaní lehal větví pod záclony.
Dol prosyt modrým v šer tuhnoucím prachem, chlad’ západ oblak rozčeřeným nachem, noc do vlasů si brala hvězdné spony. Jen všedním dojmem vnímám zjevy ony. V tom bratr smutek prudkým ramen vzmachem mně na hruď klesl, – co s tím počít brachem? – když z dolu slyším žalující stony. Hlas čistý zapěl:... zahučaly lesy... V šer píseň stýskavá se rozeběhla, až do krve se dere houštím kdesi. Jak nalomený trn mi v srdce vniká a bolavě mě ostružinou šlehla, že mladost má s ní tajně lká a vzlyká. 84

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner