Žena Pilátova.

František Leubner

Žena Pilátova.
Ven z nosítek svých záclon vznesla hrdou hlavu, kde před chrámovou branou kolem Krista kupí se nemocných a žáků rozvlněné tlupy. Vzhléd’ soucitný zrak jeho zpytavě k ní z davu. Dnem nocí rozrušená myslí na postavu, jíž bídní žehnají a mocní hanou tupítupí. Chtěl cos jí říci?... Ví, čím srdce tajně úpí?... V snách přišel k ní,... dlaň na skráň vložil ku pozdravu. „Ty nejsi šťastna, dcero, ač tě šťastnou zovou, že v přepychu se sluníš, sluhy máš a lázně, a sama tajíš, každí den že bídou novou. Tlíš na hnojišti v hnusu manželského lože, a zoufale se hrozíc srdce pusté prázně, již pozdě... z jitra zalkáš: „Spas mě, cizí Bože!“ 110

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner