Marta.

František Leubner

Marta.
Jen jednoho, jen jednoho je třeba... Však Marta v shonu práce sotva cítí, že cos jí schází, ač zná ve svém žití: ne duše sytá, má-li tělo chleba. Ví, duši žen jak blahem ukolébá jas vidin nadzemských, jež nebem svítí. Je život zná však hrubě ve tvář bíti a srdce krev jim s výsměchem pak střebá. Tak ona Bohu prací svou se vděčí: Jej s láskou hostí, sestru dumat nechá, když Lazar nemocen, jej vlídně léčí. Svá bedra silou pásá. Stále k práci chvatná, v smrť chladným životem ač sama spěchá, přec klidná – jiným žije, Písma žena statná. 111

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner