Soucit

Věra Vášová

Soucit
Měsíčné srdce, kahan průsvitný, jejž po bojišti nese Flora Nightingale – ne mrtvých jen, víc těch, kdo živi jsou, těch je ti žel. Pohladíš vlásky dětí nevinných, jež zavolány vyšly z šera spících bran. Jdou drahou spirály, již pokropí krev jejich ran. Skloníš se nad dlaň jako z perleti, ve stínu gotickém jež k tobě vztažena. Dar vložíš v ni a s prstů skane ti slz voda svěcená. Svítíš si za těmi, již mizejí u vchodu v podsvětí jak větrem hnaný pýr. Pro mrtvé nežaluj; zde shasni lampu svou – tam už je mír. 18

Kniha Balady a meditace (1941)
Autor Věra Vášová