SONET EVŽENU ONĚGINU.

Věra Vášová

SONET EVŽENU ONĚGINU.
Po kolikáté k tobě již se vracím, ty milovaná básni Puškinova! Vždy tvojím kouzlem upoutána znova, daň obdivu ti znova vděčně splácím. Vše v tobě je, co ztraceno již v žití: cit mladé lásky; známá scenerie jak drahá tvář, jež v paměti nám žije, vstříc ruské vísky idylkou mi svítí. Vše v tobě je, co v žití ještě zbývá: vzpomínka bolná, úsměv ironický, vtip pohrdavý, v němž se hořkost skrývá, i marný stesk, jenž stínem provázívá v sad rozkvetlý i boulevard šumný vždycky. Jde život vpřed, zrak v minulost se dívá. 23

Kniha Básně (1917)
Autor Věra Vášová