Noc neklidná, noc jesenní,

Irma Geisslová

Noc neklidná, noc jesenní, Noc neklidná, noc jesenní,
 kol duje vítr v kvílení tam od severu k poledni, a trhá listy poslední. Já na zvětralém pavláně, jenž vzdorně shlíží se stráně, dlím sama; hostů nevítám, jen spadlé hvězdy počítám. – – Ó, spustošený podzime! jak teskně mluvíš k duši mé, že květy v rakvi zmaru máš a čekáš jen už na rubáš. Má vesna byla kratičká, že zesnula mně matička, a dnové v těžkém hoři mém jsou dlouhým, smutným podzimem. 21

Kniha Imortely (1879)
Autor Irma Geisslová