ŽILOBITÍ HORSTVA.
Jestli horské balvany,
mech jich dlouhý, svislý,
také jsou si vědomy,
cítí, soudí, myslí,
jak as zovou člověka,
jenž se šlápnout neleká
zhoubnou na ně nohou?
Když se v horách soumračí,
pod skalnatým trůnem
hádám, zdali vášeň též
zmítá horstva lůnem?
zda též touhy žhavý hrot
cítí v boji o život
jako zvěř a lidé?
59
Ráda já bych zvěděla,
nádherné vy hory!
zdali o tom zpřádáte
plesné rozhovory,
s okem, s tváří zářící
když se modlí básníci
v posvátném k vám citu?
A já bádám – (kdož to ví
zda se dobádáme!?)
když se v bouři balvan váš
trhá, drtí, láme,
zda též smutku, žalu vzdech
ve vašich lká útvarech
nad součlena skonem? –
60