OSTEN ŽITÍ.

Irma Geisslová

OSTEN ŽITÍ.
List rozloučiv se navždy s haluzemi teď mihotá se v povětří jak pérko, a zvolna, tiše dopadá pak k zemi. A nikdo proň – leč básník nezasteskne, dál času běh své hrozné žene kolo, hvězd kytice dál v zenithu se leskne. Což o lístek! týž mír kol hody slavíslaví, když letí mor, a jak srp polním chrpám myslícím lidem krásné rubá hlavy. –––– Když zmírá ptáče v háje vonném stínu ni list se jeho dechem nezachvěje, a slunko se naň mříží větví – směje. Hle, zobáček už rozevřen, dech prchnul, tvor bez vlády se v lesní trávu svalí – a šumot lesa milost boží chválí. – – 61

Kniha Imortely (1879)
Autor Irma Geisslová