JESEŇ NA JAŘE.

Irma Geisslová

JESEŇ NA JAŘE.
Je smutno; vesny čas, leč zima, na suchých, holých větvích stromů jen vrabci sedají a křičí, jsou nevítáni už kol domů. Je smutno; těla zpěvných ptáků, již pomrzlipomrzlí tu hustě leží, brouk živí se z nich, záhy zplozen, i tuhne zas – již opět sněží! Je smutno, mysl zasmušena, a srdce dvakrát žal svůj cítí, ten starý žal! – duch stůně tuchou: že vyschne jednou všechno žití. Je smutno, hlava unavena, i příroda kdys mdlobou stane, a časem vymizí i lidstvo jak jarní páry větrem štvané. – 65

Kniha Imortely (1879)
Autor Irma Geisslová