LEDOVÝ ARCHANDĚL.

Irma Geisslová

LEDOVÝ ARCHANDĚL.
Bledá smrti, vztáhni ruku, skonči nevýslovnou muku – o jak bodá pohled jeho do srdce mně zraněného, o, bych více neviděla ledového archanděla! Jak se třpytí ostří meče! jeho tnutím život teče, teče ale nevyplyne, trpitel jen zvolna hyne; ó že jas jej v klidném čele korunuje na mstitele, a že bledost mi těch lící obžalobou hřímající! Neklň, neklň zbožňovaný, vždyť můj sen už oželaný, vždyť má naděj zahrabána – dovol ať i mně zní hrana; 118 co je ze mne, nevíš ani v mlze svého pohrdání, nevíš ani, duše drahá, kam až zoufalost má sahá – – Ticho. V němém užasnutí ohnivé zřím zablesknutí – ha, čím se teď tváře rděly ledovému archanděli? – 119

Kniha Imortely (1879)
Autor Irma Geisslová