SMÍCH.

Josef Šimánek

SMÍCH.
Naslouchám větru. Pláče po zahradě, pozdravy nese duší tesknících. Neznámý démon povstal na Západě, životu vmetl do tváře svůj smích. Smích divoký, jenž vždy se vrátí zpátky, jak vlna k břehu zpět se navrací. Je rozkoš vteřinou a život krátký, a pyšný smích jen věčně krvácí. Smích, který drásá, zraňuje a bolí: Oh, jaká rozkoš, moci zaplakat kdekoli v ústraní a pro cokoli! Však pyšný démon smí se jenom smáti. A jeho chechtot řičí v krutý chlad jak echo, jímž si bohové čas krátí. 29

Kniha Propasti a plameny (1917)
Autor Josef Šimánek