V ZAHRADÁCH OSUDU.

Josef Šimánek

V ZAHRADÁCH OSUDU.
V zahradách Osudu jsme v noci snili, když luna s rosou smáčela nám nohy, a naše myšlenky se rozsvítily, jich reflex v číších oslavoval bohy. A víno žhavé bylo, srdce chladné, zmrazené měsícem a hvězdným světlem. V noc divnou, v jejíž hloubi Osud vládne, my v kostky hráli na záhonu zkvetlém. V chaosy stínů dlouze jsme se smáli a neslyšeli, kdesi pod platany že se kdos jiný ještě směje z dáli, opály černými jenž plášť měl tkaný. Tu černá kostka padla do mé číše, zrcadlo vína zřelo tvář mou blednout. Kdo silnější nás vploužil se k nám tiše? A proč hlav k němu nemohli jsme zvednout?... 35

Kniha Propasti a plameny (1917)
Autor Josef Šimánek