ALKIBIADES.

Josef Šimánek

ALKIBIADES.
Plá purpur západu nad Akropolí a mroucí růže k mojim nohám hází. V chladnoucí mramory noc pyšná vchází, a srdce slavně plápolá a bolí. Teď strhnu masku. Efébové nazí, jak zlatých amaranthů štíhlé stvoly, a hetairy, již obklopte mé stoly a zapalte své vášně beze hrází! Až na agoru vcházet budu z rána, vzpomínka na vás bude zašlapána, a mrtví budete jak tento bídný den, co úsměv můj, jenž nad hetairy zlatem stesk stejný ukrývá jak nad Sokratem, přes vaše popely dál půjde nezměněn. 61

Kniha Propasti a plameny (1917)
Autor Josef Šimánek