MAMINCE
Slyšíš, jak v souzvuku jara
zazněla píseň má stará,
jak lesy sladce jijí šumí
v mladistvé sny mé a dumy,
jak zpito životem, blahem,
z jitra i v soumraku vlahém,
srdce mé s ptáčetem zpívá,
touha má – bystřina divá –
vesele cestu si razí
přes hory, doly a srázy...
Radost má z mrtvých zas vstala,
a to vše Ty jsi mi dala.
Vidíš, jak oblity září,
před mojí zjasněnou tváří,
rozkvetly dny jako květy
a já v nich objala světy.
V plamenném letním svém žáru
zřela jsem krásu všech darů,
23
chutnala polední hody,
viděla zráti své plody
na sněti života stromu,
děkovat vím dobře,dobře komu...
V nich celá duše má vzplála,
jak ony vděčnost má zrála,
a to vše Ty jsi mi dala.
Cítíš, jak zima se blíží,
stíny se kolem nás plíží,
chladný van do cesty věje,
jen teplo lásky Tvé hřeje...
A tu se chce mi jít zpátky,
prožít zas dětství sen krátký...
S Bohem, vy daleké břehy,
srdce chce jen trochu něhy...
V náruči Tvé není boje,
v ní jsem zas, maminko moje,
po letech holčička malá,
a to vše,vše Ty jsi mi dala.
24