MATCE.
Svým každým činem, krokem, celým životem,
i tehdy, když byl ti jen sladkou zvěstí,
a každou touhou svou i každým srdce snem
jsi modlila se, matko, za mé štěstí.
Čím mládí bylo ti? Tys výzvu předešla,
když svůdně lákalo tě na rozcestí,
do cely srdce svého tiše odešla,
a tam se modlila dál za mé štěstí.
Obětí není, jež by byly velkými,
ni bolu, jejž bys nedovedla snésti,
i slzami, jež kdysi ve klín padly mi,
jsi modlila se tiše za mé štěstí.
Ó věřit chci, že v hořké pouti životem
mně prosba srdce tvého cestu klestí,
byť osud oslyšel ji, bude v srdci mém
znít modlitba tvá, matko, za mé štěstí!
7