TO NADĚJE NAŠE

Beneš Grünwald

Snad zlobě zdaří se i rozdrtiti zemi, až na kořen ji zmrtvit se životy všemi, a snad i slunce v dým se lehko měnit bude, jen svědomí všem zlobám kvůli neoněmí, svou dobrou, starou notu do věčnosti hude! Té naději se člověk v žalostech svých vzdává: jen komu sláva patří, toho bude sláva, a hanba zbude posléz přece vždy jen zlobě. To naděj naše; možná, pýřím polétává, však i to pýří nosí zdravé zrnko v sobě. A byť to zrnko sto let bylo vichry štváno, však jednou rozední se přívětivé ráno a zrnko ošlehané přes všech bouří snahy v svou líchu lehne, kde mu potom bude přáno, a rozroste se přese všecky lidské dráhy.

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

351. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hřbitov. (František Alexandr Rokos)
  2. Ctnost. (Pavel Josef Šafařík)
  3. Bez nápisu. (Josef Pachmayer)
  4. Úkoly. (Josef Kuchař)
  5. Křivdu národ náš již dlouho strádal (František Sušil)
  6. Utěcha. (Karel Sudimír Šnajdr)
  7. VEZMI, JEN VEZMI NA SEBE SVŮJ KŘÍŽ! (Zikmund Winter)
  8. Budoucím. (Beneš Grünwald)
  9. Nestálost. (František Dobromysl Trnka)
  10. Poutník. (František Alexandr Rokos)