TO NADĚJE NAŠE

Beneš Grünwald

TO NADĚJE NAŠE
Snad zlobě zdaří se i rozdrtiti zemi, až na kořen ji zmrtvit se životy všemi, a snad i slunce v dým se lehko měnit bude, jen svědomí všem zlobám kvůli neoněmí, svou dobrou, starou notu do věčnosti hude! Té naději se člověk v žalostech svých vzdává: jen komu sláva patří, toho bude sláva, a hanba zbude posléz přece vždy jen zlobě. To naděj naše; možná, pýřím polétává, však i to pýří nosí zdravé zrnko v sobě. A byť to zrnko sto let bylo vichry štváno, však jednou rozední se přívětivé ráno a zrnko ošlehané přes všech bouří snahy v svou líchu lehne, kde mu potom bude přáno, a rozroste se přese všecky lidské dráhy. 46