PUZZUOLSKÁ SOLFATARA

PUZZUOLSKÁ SOLFATARA
Puzzuolská solfataro, jakou šepceš vážnou zvěst, divná zemi, u níž tušil kdysi Řím, že blízko jest do podsvětí jedna z cest? Ledku vrstva jako blána jícen její přikrývá, v sirných parách pode kroky dunivě se ozývá hloubka hrozná, ohnivá. Ale vzduch, ten tady hojí a po stěnách úvalu rudne víno, hodné vzbudit v nejcennějším pokálu ještě nad něj pochvalu. Lahodí-li zatančit si v kouři středem soutěsky nad úlisným žití hrobem a nad pekla záblesky doušek zkoušet nebeský, co lze snít, když kmotra Smrtka, chrup tu ceníc žlutavý, dává tušit, že dech její, zdánlivě jen hlodavý, vpravdě hojí, uzdraví? 12 Puzzuolská solfataro, našeptáváš vážnou zvěst, že svět nemá nikde muky, kde nad branou psána jest beznadějnost všechněch cest. 13