PŘEDTUCHY

Beneš Grünwald

PŘEDTUCHY
Předtuchy, droboučcí tažní ti ptáci, lomcují duší, už jen se vznést, zdá se jim o krásných slunečních říších na konci dalekých, zámořských cest. Domovů těch, kde posavad váznou, nic už je nevábí zvšednělé pohodlí, vším svým pomyslem jsou už občany vysněných končin, pro něž se rozhodly. Nic už je neváže na tyto obzory, do kterých vtěsnaly první svůj vzlet, jakmile víc v sobě možností shledaly, nežli jich třeba je pro tento svět. Není v tom smyslu, aby u hnízda, v kterém se líhly, meškaly dál, samo si už jim hnízdem být nepřeje, když mu čas jeho účelnost vzal. Kterak už jinak zde dojímá život, jeho supot i pokřik i vzdech, kterak už jinak se vydává mince platná jediné v územích těch, kterak jinak už lahodí víno v přístavní krčmě, kde končí břeh, kterak jinak zní odevšad novinky, když zcela jinam tvůj míří spěch! Můžeš ještě někomu honem beztrestně nastrojit kousek zlý, ale tím člověk jen znesváří sobě vytržení, v němž nejraděj dlí; 55 můžeš ještě zasáhnout do vřavy, kde jde o čest nejčistší snad, újma tě žádná už nemůže udeptat, leč už ni o zisk tu nebudeš dbát. 56