ZAČAROVANÝ KRUH

Beneš Grünwald

ZAČAROVANÝ KRUH
Věříš, že se k předu derem a že příští světlé bude? Kroužíš ve víru tak šerémšerém. Být či nebýt – zní ti všude. Země, člunek tkalcův, stejné ellipsy své opisuje; co zříš přes ně, sny jsou přejné, z dráhy nesmíš, dni když hřejné selhaly a mráz jen duje. Nejblíže je rájům stálým v jihu ptactvo přeletavé, ale samo mračnem, skalím zvedá křídla k chladným dálím; krev ceď, srdce nedočkavé. Odvždy hnízdo, byť i v jihu, čistou rosu chvilku pilo, pozděj plíseň a svou tíhu; nutno ujíti jí v mihu. Kam? Vždy zpět. To světů dílo! Jako dech, tak střídáš snahy, získáš, ztrácíš; není zbytí v překotu přes tytéž dráhy, kde je úzko tomu záhy, kdo již svým se v světě cítí. 47