LOĎ V JEZEŘE

Beneš Grünwald

LOĎ V JEZEŘE
Loď s plachtou bílou trhá pyšně v šíř zlatou přízi vodních pěn; tam loutna výskla sotva slyšně, neb tón hned vlnou umlčen, a dřív, než zhlédnout ještě bylo blíž u kormidla dvojí stín, přes vodní klín se celé vidmo oddálilo. A teď už jenom bod je bílý ten plachty trojhran titěrný; spíš nápadno, jak racek pílí přes vodstva rozkmit nádherný, spíš hvězdou, kterou střikne pěna, když na houpačce blankytné se překmitne, je ostražitost přivábena. Pryč od všech zraků unášeni, svou sloku lásky čtou ti tam, co literka, se v duhu mění, co verš, svůj v slunci smáčí plam, a čtou tak lačně, jako zchytra své pokladnice zkoumá jas jen v noční čas, kdo oň se bojí z plna nitra. 24 Sám všechen svět, kde smysly slábnou hrou sfér, tou vůní, zářemi, když pyšní se být vazbou vábnou a zlatou sponou při zemi té jejich knize v nebi sněné, jen vazbou, která sama již je zázrak spíš, čím teprv čtení rozečtené! 25