VZPOMEŇTE!

Beneš Grünwald

VZPOMEŇTE!
Kdež pak jste, mládenci, co jste se dívali nazpátky na rodný luh? Oklikou za skály koníci klusali, truchlivě podkůvky zněly nám v sluch! Sluncem se stříbřila mizivá úbočí, známá vám každičká mez; tu slzy od očí kapaly v klokočí: domove, jaký jsi žádoucí dnes! Brázdy se posavad černají pod svahy, jak jste je rozorali. Zdráv buď kraj předrahý! Nešetřte námahy vy teď, kdož doma jste setrvali! Až zas tu vyroste zelené obilí, z nás, kdož ví, co bude již? Vy, naši rozmilí, kdož jste nás pozbyli, na vše, čím žili jsme, myslete spíš! A že jsme orali, sívali společně, až vzejde ke sklizni čas, vzpomeňte bezděčně všeho, v co bezpečně věříme a co má odměnit nás! 45