K DOBRU

Beneš Grünwald

K DOBRU
Samotným dobrem nelze být živu, na bedra nalož jsisi hříchů svých díl: hladovíš dřív, než jsi získal svou skývu, neb jsi ji jinému odkrojil. Buďtež jako hadové lstivi... nejinak, nežli že zdřímne si ctnost; beztak i kdyby konala divy, vždycky ji na muky odsoudí zlost. Poddá se člověk zlu, jež ho moří, mlčí a trpí, kde křičet by měl, červeň studu mu v svědomí hoří, plíseň rozžírá mužnosti pel. Hrdost a volnost! Krmě to chutno nejvíc je těm, kdo souzeni k tmám, ale z nich tomu je nad všecky smutno, kdo si v svou krmi má naplíti sám. Často si nevíme ve světě rady: je ještě nebe neb dobro kdes? A tu pak tušíme, že jest nám tady blížit se k dobru i bez nebes. 48