K DOBRU
Samotným dobrem nelze být živu,
na bedra nalož jsisi hříchů svých díl:
hladovíš dřív, než jsi získal svou skývu,
neb jsi ji jinému odkrojil.
Buďtež jako hadové lstivi...
nejinak, nežli že zdřímne si ctnost;
beztak i kdyby konala divy,
vždycky ji na muky odsoudí zlost.
Poddá se člověk zlu, jež ho moří,
mlčí a trpí, kde křičet by měl,
červeň studu mu v svědomí hoří,
plíseň rozžírá mužnosti pel.
Hrdost a volnost! Krmě to chutno
nejvíc je těm, kdo souzeni k tmám,
ale z nich tomu je nad všecky smutno,
kdo si v svou krmi má naplíti sám.
Často si nevíme ve světě rady:
je ještě nebe neb dobro kdes?
A tu pak tušíme, že jest nám tady
blížit se k dobru i bez nebes.
48