PÍSEŇ.
Tys tak krásná, otčino má,
i sníh hor tvých vnadou svítí:
proto tě nám s vášní dravou
škůdce dychtí uloupiti.
Avšak, my tě uhájíme!
ač jen chudí lidé prostí,
přec tě budem’ na severu
v svaté střežit žárlivosti.
Ještě zrak náš nezakalen,
aby viděl krás tvých divy,
se kterých nám slétá k čelu
o slávě sen opojivý!
[116]
Ještě duch náš nepomaten,
aby znal, že’s věčně naše,
že smí škůdce ku tvým horám
hanbou jen neb přes rubáše!
Ještě máme ve paměti
Husův oltář v ohni tkvící,
jehož odlesk neshasily
ani věky vše ničící!
Ještě máme otce Žižku,
zapsaného v srdci vzdorem,
by nás učil vítěziti
každou bitkou, každým sporem!
Ještě láska přehluboká
v husitské nám krvi dříme!
Vlasti naše na severu,
tou si tebe uhájíme!
117