Matce.

Rudolf Richard Hofmeister

Matce.
Gloriolou plají myšlénky mé snivé kolem Tvojí hlavy sestárlé a sivé – neštěstí nechť vichry bouřně do nich dují, vždycky, máti moje drahá, Tebe obletují. Vzpomeneš-li na mne, srdce mé to tuší, křídlem lásky Tvé se blahý pocit vzruší – v zanícení toužném v mlhavou zřím dáli, kam mi snové zlatí povždy k Tobě zalétali... Velké chovám touhy, stálé vedu boje, výš a výše stoupám bez únavy, znoje – až pak dobudu si vítězný laur žití, v slasti Tobě chci jej k nohámnohám, matko, položiti. 6 Dřív-li však Tvé oči zavře spánek dlouhý, navždy ve hrob klesnou moje sny a touhy, srdce Tvé-li schladne a přestane bíti – kdo mi bude hvězdou ve tmách ztraceného žití...! 1891.
7

Kniha Básně samouka Rudolfa R. Hofmeistera (1898)
Autor Rudolf Richard Hofmeister