Cestou.

Rudolf Richard Hofmeister

Cestou.
Jdu tichou půlnocí po cestě bělavé a záře třpytných hvězd se lije v její sklon a v bledém jase kol se tiší dumná zem, spíc v aureole jak blankytný Orion. U cesty štíhlý strom své větve vztýčené – tak zdá se – pozved’ až azurných do oblak a po něm šplhá výš a za paprsky hvězdhvězd, jsa snivě rozechvěn, můj zanícený zrak. A dál a dále jdu – kol tmí se víc a víc, uhasl hvězdný roj a vše se plní tmou – a v dáli děsná noc... O Bože, Bože můj, proč do tmy zavádíš života cestu mou?... 10