Cestou života.

Rudolf Richard Hofmeister

Cestou života.
Tak dále kráčím bez směru, jsa rozerván a nespokojen, přestálým bojem ztrmácen a kletbou žití znojen. Bez lásky v smutném srdci svém se ve všednosti davu ztrácím, jen bolnou, tesknou vzpomínkou se k blahu dětství vracím... A v žalu, který rozrývározrývá, a s dumou bolestnou, jež pláče, a s duší marně křídly bijící tonoucí jako ptáče,ptáče. Já cítím tíži okovů, jež lidstvo věčně sebou vláčívláčí, a cítím vlny skutečna, jež patu moji smáčí... 19