Cestou všech.

Rudolf Richard Hofmeister

Cestou všech.
Mnoho jich denně vypluje v dáli přes šumné vlny i přes úskalí – jdou hledat ráj. Naděje živná, již jen sny rodí, ve tmách jim září, cestou je vodí tam, kde jich cíl. Zrak plný touhy hledí přes moře, kde se jich štěstí usmívá zoře v slední skok vln. Ó proč den jasný kolkolem zmírá, když srdce nejvíc zahřívá víra v rozhodný krokkrok. Proč hasne zora, jež jasně plála, proč bouří vlna, jež dřív se smála, vábíc je v dál! Proč děsně vzkřikne, kdo sklamán hyne, by snivý jinoch, jenž za ním plyne, uslyšel jej! 32