Keř zapomenutí.

Rudolf Richard Hofmeister

Keř zapomenutí.
U břehu topol velikán a dole vrby nízký keř, a oběma jde s blankytu i světlý den i noci šeř. Když s nebes modra slunce plá jak bájný, skvoucí drahokam, tu chytá topol vysoký paprsky jeho zlaté sám – A vrby zakrsalý keř mře černém jeho ve stínu – i v noci marně svaluje svůj bol ve vody hlubinu. Však topol Babelu jak věž až do hvězd třpytných hrdě ční a pije jasnou jejich zář a s nimi jen o slávě sní. Po létech opuštění pak keř vrby musí zřít, jak mladý topol roste výš, kdy starý počíná již mřít! 35