Pěl skřivan...

Rudolf Richard Hofmeister

Pěl skřivan...
Pěl skřivan vášnivou svou lásky píseň pod azurem bez konce, jak tvé oko, mně v srdce padla sladkých tužeb tíseň a naděj tryskla v duši přehluboko, když kladla’s na mou hruď, jež blahem vzplála, svou hlavu, slza na brvách ti hrála – leč ty jsi lhala... Pln kouzla večer byl a my šli sami, z tvých modrých očí lásky zář se lila, jen oko Boží zřelo, nad mlhami když mystické sny svoje luna snila, jak na rtu ret,ret v mém objetí jsi stála a v lásky vyznání tvář tvoje plála – leč ty jsi lhala... Je smutná jeseň, list za listem padá, pel illusí se s křídel duše ztrácí, mrak smutku nezdolný se v skráni skládá a v duši cosi hrozného se kácí – však silou vůle, silou pohrdání se zapomnění zvolna ke mně sklání, neb mysl má vždy klamem pohrdala – a ty jsi lhala... 67

Kniha Básně samouka Rudolfa R. Hofmeistera (1898)
Autor Rudolf Richard Hofmeister