ÚVODNÍ.

Jan Psohlavý

Jdu sirý životem, v dáli se cesta ztrácí, a vleku za sebou břemeno těžkých prací; když zdá se, jistě že klesnu už pod tou tíží, tu k tobě, Chodsko mé, s obdivem oko vzhlíží: Ty's novou pružinou, ku práci novým hrotem, Ó zemi, skrápěná bratří mých horkým potem! Leč také štěstí znám, radost – či jak to zvete – i úsměv na rtech mojích též někdy zkvete; když ale vichor zlý duší mou znovu skučí, od Tebe, duše má, odříkat – ach – se učí: i Tobě květy Tvé osud zlý požal kosou, Ó zemi, skrápená z bratrských očí rosou! Ba někdy s životem smrt se též o mne hádá, bych život nasadil, krutý los můj si žádá. Leč i v tak zoufalých chvílích jsem věřte, klidný, a nic se nechvěji o ten svůj život bídný: Ty's příklad veliký a ve všem vzor můj prvý, Ó zemi, skropená bratří mých rudou krví!

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

274. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Antonín Klášterský)
  2. CONFITEOR (Antonín Sova)
  3. BOLEHLAV (Irma Geisslová)
  4. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  5. TOBĚ. (Josef Václav Sládek)
  6. FR. HERITESOVI. (Antonín Klášterský)
  7. KANDÍK PSÍ ZUB. (Antonín Klášterský)
  8. ODLEŤ, MŮJ HOLOUBKU... (Růžena Jesenská)
  9. Poslání Hviezdoslavovi. (Jaroslav Vrchlický)
  10. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)