ÚVODNÍ. Jdu sirý životem, v dáli se cesta ztrácí,a vleku za sebou břemeno těžkých prací;když zdá se, jistě že klesnu už pod tou tíží,tu k tobě, Chodsko mé, s obdivem oko vzhlíží:Ty’s novou pružinou, ku práci novým hrotem,ó zemi, skrápěná bratří mých horkým potem!Leč také štěstí znám, radost – či jak to zvete –i úsměv na rtech mojích též někdy zkvete;když ale vichor zlý duší mou znovu skučí.skučí,od TebeTebe, duše mámá, odříkat – ach – se učí:3i Tobě květy Tvé osud zlý požal kosou,ó zemi, skrápená z bratrských očí rosou!Ba někdy s životem smrt se též o mne hádá,bych život nasadil, krutý los můj si žádá.Leč i v tak zoufalých chvílích jsem věřte, klidný,a nic se nechvěji o ten svůj život bídný:Ty’s příklad veliký a ve všem vzor můj prvý,ó zemi, skropená bratří mých rudou krví!4