POSLEDNÍ TOUHA.

Josef Rosenzweig-Moir

Hluboce vzdychly zadumané lesy – – Tož nenašel jsem ani člověka! Má duše se už všeho boje děsí a každá cesta je mi daleká. Chtěl bych jen hlavu sklonit v jedny ruce a v jedněch očí hloubi utonout. Srdce by ztichlo, které bije prudce, volně by plynul horký krve proud. Takové oči, v kterých kvete mládí, jásavé oči, v kterých píseň zní – ty Vaše oči duši moji svádí. A toť má touha, touha poslední. Neb všechny touhy zvolna pomřely mi, odešly tam, kde nikdo nečeká. Má mladá síla zahynula s nimi, a každá cesta je mi daleká.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

399. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na útěku před tesknem. (Alois Škampa)
  2. JSOU SLUNNÁ JITRA... (Josef Merhaut)
  3. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  4. Mlhy jdou nad lesy... (Bohdan Kaminský)
  5. UTAJENÉ SLZY. (František Soldan)
  6. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  7. Oko tvé je lesů hloub, (Jiřík Luděk Moravský)
  8. None (Emanuel Miřiovský)
  9. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  10. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)