POSLEDNÍ TOUHA.

Josef Rosenzweig-Moir

POSLEDNÍ TOUHA. M. R.
Hluboce vzdychly zadumané lesy – – Tož nenašel jemjsem ani člověka! Má duše se už všeho boje děsí a každá cesta je mi daleká. Chtěl bych jen hlavu sklonit v jedny ruce a v jedněch očí hloubi utonout. Srdce by ztichlo, které bije prudce, volně by plynul horký krve proud. Takové oči, v kterých kvete mládí, jásavé oči, v kterých píseň zní – ty Vaše oči duši moji svádí. A toť má touha, touha poslední. Neb všechny touhy zvolna pomřely mi, odešly tam, kde nikdo nečeká. Má mladá síla zahynula s nimi, a každá cesta je mi daleká. 16