TY LETNÍ VEČERY...

Josef Rosenzweig-Moir

TY LETNÍ VEČERY...
Ty letní večery, jež budou plny vůně a tepla měkkého a snivých soumraků, mně květy přinesou, po nichž mé srdce stůně, a harmonii svou mně vdýchnou do zraku. Mé čelo políbí jich nebe vybouřené a písně jásavé mi v duši naleje. Já dálky spatřím pak, své dálky vytoužené, kde pyšně rozkvete má mladá naděje. Co v duši bouřilo, to na dně jejím usne, jen plamen bělavý tam k nebi zahoří. Jak vraky černavé v hloub klesnou vášně hnusné, a blahem vyjasní se snů mých pohoří. 27