PŘED RÁNEM.

Josef Rosenzweig-Moir

PŘED RÁNEM. M. T.
Podej mi ruku, moje vyvolená, noc je tichá a hluboká. Nechť probudí se v tobě žena, kde zřeli dřív jen otroka. Továrna mlčí nerušeným klidem, veliký ve dne, krutý vrah. Ze města spícího my sami vyjdem v pole, jímž jarní vítr táh. V pole, jež voní tmavěrudým květem, životem novým příštích dní. Pojď, půjdeme se rozloučiti s světem, jenž pod námi tak blažen sní. Ze srdcí vyrvem starých tradic špínu, jež shnilým světem zavání. Nepůjdem dále v autority stínu, zapějem píseň svítání. A srdce naše bude zotvíráno pro všechny krásné naděje. Půjdeme spolu pozdraviti ráno, jež nás svým sluncem poleje. Nuž, nechme spáti všechno to, co shnilo, než prvý záblesk jitra pad. Budeme stavět smavé slavné dílo, boj dobrý budem bojovat. 43