ZDE MOHLY KVÉSTI RŮŽE.

Josef Rosenzweig-Moir

ZDE MOHLY KVÉSTI RŮŽE.
Nesmírný smutek mi zaplavil duši, valí se od břehu k břehu. Bože, kéž mohl bych vyzpívat jednou tu jeho vražednou něhu! To chápu: Mohly zde růže kvésti, svět se moh’ rozvonět růžemi. Veliké štěstí, jasné jak slunce, mohlo se usmívat na zemi. Ale pak přišly ty záhubné deště, pršelo dnem i nocí... Ó bože, tak najíti v sobě sílu, ten smutek vyzpívat moci! 6