PÍSNIČKA, kterou jsem si zpíval v máji.

PÍSNIČKA,
kterou jsem si zpíval v máji.
Polibky jara vzduchem plovou, sto zvonů v srdci vyzvání. Slečinky chodí na májovou a poslouchají kázání. Slečinky tiché buržoasní se ku svým bohům pomodlí. Rány, jež časem z dálky zazní, jich nevyruší z pohodlí. Já, člověk zlý a bez mravů, podivnou touhou rozhořím. doDo dlaní tisknu horkou hlavu a se svým srdcem hovořím. Dívku, jež nemá žádných cností, chtěl milovat bych láskou zpit. A šli bychom tak, všeho prosti, čím chtěl v nás život lidi skrýt. Neb není láskou, co jí zovou – sentimentální vzdychání. Polibky jara vzduchem plovou, sto zvonů v srdci vyzvání. *
Slečinky chodí po náměstí, ve zraku bílé plameny, tak trochu vzteku, trochu štěstí a tužeb, které stajeny. 41 Zázračně sladkým perspektivám se moje srdce otevře. Já jednu žhavou píseň zpívám, která mi v krvi prudce vře. Tu píseň slunce věčně mladou, jež povede nás k životu. Polibky jara ve hrob kladou vše, co už navždy shnilo tu. 42