NÁLADA PODZIMNÍHO VEČERA.

Josef Rosenzweig-Moir

NÁLADA PODZIMNÍHO VEČERA.
Dnes víc než jindy vzpomínat mě nutí den šerý všeho, co kdy ztraceno. Tak bezstarosten a tak bez pohnutí nezvednu nikdy kleslé rameno. Uvadlá růže do snů krásně dýchá, jak zašlých časů dávná nádhera. Ale ty hlasy, hrozné hlasy ticha! Ty bílé ruce smutku večera! Ty hrozné hlasy zlíbají ti oči a v srdce klidné cestu najdou si. Ty bílé ruce kol hrdla se točí, ty bílé ruce zvolna zardousí. 11