PÍSEŇ O ZAVÁTÝCH CESTÁCH.

Josef Rosenzweig-Moir

PÍSEŇ O ZAVÁTÝCH CESTÁCH.
A chtělo se mi náhle zaplakati, svou celou bolest v něhu slzy vlít. Poslední hvězdy pod mraky se tratí a temnou nocí nepronikne svit. Dnes mě má hlava bolet nepřestává, to je už, myslím, konce počátek. Kdes v dálce za mnou, tam je píseň žhavá, kam nepřijdu já nikdy nazpátek. Teď teprv zřím, že nemožno jít někam: jsou všechny cesty sněhem zaváty. A já se už i svého hlasu lekám, sám sobě říkám: bídný, proklatý. 17

Kniha Když zpívá mládí (1906)
Autor Josef Rosenzweig-Moir