STARÁ ŠTĚPNICE
Stará štěpnice, kde kmínu záplava
bují divoce a velké listy žilnaté
do výše hocha; v černé, staré síti
zkrutlých haluzí a kmenů rudá záplava,
též stará, choře šeraví.
Soumračný vítr šumí ve stromech,
jemu jenom tu a tam
listí odpoví svým zachvěním.
Kdo stojí, opřen o plot hnijící,
skloněn jako tíhou pouti své,
čeká, zda by někdo přišel hustým býlím,
snad předek mátožný, jenž kdysi
tu hospodařil před šerými věky,
jeho řídká krev je jenom stínem v tvé.
Tiše pozdravil by dávným slovem
a tobě zašeptal taj života.
Bláhový, kdož ví; toť cizí kraj,
dům neznámý. Dál; pojďme dál.
8