IV.
„Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
„Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.
Vábná hudba víří v tvých síních a na oltáře tajemných božstev hledí čisté slzy tvých lamp.
Ty v mlžných závojích, kněžka bílá a nedotknutelná,
tančíš v ekstatickém nadšení s mystickým úsměvem touhy
jako květ slunečnice, modlíc se k zlatému božstvu, ó Ruth.
Zvěst o tobě pronikla k nám, a přišli jsme ke tvému prahu.
Či není dopřáno nám spatřit tě, záhadná Ruth?“
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Povadly vášnivé růže, umlkla zázračná hudba.
Pohasla záře všech lamp a zmizela s oltářů božstva.
Pohasla svítivá těla běl, oděná v oblačný šat.
Prchl úsměv božského vytržení a nezachvěly se rty již modlitbou,
a nestékala s rtů jejích krev po polibcích vášnivých růží.
V šedém svém šatě prosté poutnice zjevila se jim.
Nepoznali ji a odcházeli zklamáni s rozpačitými úsměvy.
10