XV. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.

Antonie Menčlová

XV.
Tvé sny chci vzrušit svým smíchem. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem.
Nechť v klidu říš, jíž silen kráčíš, má bytost bouři vnese! Nechť melancholické vůně tvých sadů vyprchají, když svítící mé paže rozhodí své oslnivé květy. Nechť pohasnou bledá světla, až zaplanou rudá slunce mých visí, když zjevím se na prahu tvého království. A pak, ó Lásko má, zapomeneš i nebe i ráje, až v hudbu tvých zahrad můj zazní disharmonický ton. Tvé sny chci vzrušit svým smíchem, tvou duši otrávit svou bolestí! Chci, abys mne hledal na všech cestách svých a nenalézal, chci, bys mne miloval nejvyšší nenávistí a aby mé oči, jimž vyhýbal’s se, všude dívaly se v tvé, má Lásko! 22

Kniha Ruth (1920)
Autor Antonie Menčlová